Lekli jste se 
? To já taky, když mi takhle otevřela slečna z jednoho doporučovaného nehtového studia. Bylo tam asi pět dam různých tvarů a velikostí, jen jedno měly společné - dlouhé drápy a la Střihoruký Edward, (h)různě odekorované a jaly se mě vehementně přemlouvat, jak neskutečně konzervativní jsem, když chci pouze dlouhé nehty s klasickou francií, beze všech ozdůbek a cingrlátek.
Další nejmenované nehtové studio mi nabídlo pohled, jaký vidíte výše. Scénář z předchozího setkání se víceméně opakoval. Kladla jsem si otázku, jestli je opravdu tak složité nehty udělat, jak je možné, že se tím živí tolik lidí a vpodstatě to nikdo neumí. Když se podívám po ulici a náhodně v obchodech a kavárnách, vidím kolem sebe takové hrůzy, že si říkám, jak je možné, aby si tohle nechal někdo naplácat na ruce. Celkem to vypadá, že pro drtivou většinu není ani tolik důležitý konečný výsledek, ale hlavně cena. Za tři kilíčka, no neberte to! Že se na to dívat nedá, to už se tolik neřeší. Co na to říkají jejich protějšky, to si snadno domyslíte.
Zvláště rozšířeným modelem jsou i takzvané „květináče“, rozšiřující se nehty (další komentář snad ani netřeba):
Nakonec mi nezbylo než najít e-shop, nakoupit veškeré vybavení na akrylové nehty a pokusit se udělat si je sama. Ve výsledku musím uznat, že to je umění, člověk musí mít estetické cítění – dělala jsem je pečlivě celkem šest hodin, musela jsem hodně pilovat, ale ve finále to byla pěkná dlouhá francie. Daleko větší problém byl odpilovat a doplnit nehty, když odrostou. Práce to byla vyčerpávající a tiše jsem se při ní modlila, aby se vrátila moje dlouholetá nehtařka.
Pro mě osobně hezky upravená ruka vypadá takhle:
A otázka na závěr? K jakému dalšímu účelu ještě můžete akrylové nehty využít? Odpověď nabízí přiložený obrázek, například pro rychlé šplhání po stromech se hodí přímo výtečně. 
